Vodácký výcvik červen 2019

Stalo se již tradicí, že koncem školního roku vyrážíme na náš vodák. Jako každý rok splouváme Vltavu. 1. 6. na svátek dětí jsme se sešli na trutnovském nádraží již v šest hodin a vyrazili směr Vyšší Brod. Na rozdíl od předchozích dnů nás provázelo krásné počasí, které nás neopustilo do konce vodáku.

Ve Vyšším Brodě jsme postavili stany, zařídili vše, co bylo potřeba, prohlédli si místní klášter a nakoupili apanáž v místním obchodě. Potom už nás čekalo fasování lodí, pádel, band, vest a všelijaké výzbroje a výstroje. A po nezbytném poučení a vysvětlení teorie jsme se konečně dostali na vodu. Začátky nebyly lehké, ale postupně jsme se všichni do toho dostali a začínali z nás být vodáci.

Druhý den nás čekala cesta do Rožmberku. Po cestě nás čekaly tři jezy. První zvládli všichni na jedničku, a protože bylo hezké počasí, jedna posádka se nám na druhém jezu vykoupala. Třetí jez pod hradem Rožmberkem zvládli všichni bez potíží.

Třetí den nás čekala nejdelší etapa, ve které nám ale chyběly jezy. Přesto místní příroda a vltavské peřeje nám přichystaly nejeden krásný zážitek. Kemp U Vikinga je vyhlášen vynikající kuchyní, které jsme neodolali a moc si pochutnali. Večer byl ohýnek a buřtíky.

Čtvrtý den jsme vyrazili směr Český Krumlov. Oba jezy jsme si užili a dorazili do místního kempu. Překvapivě se nešlo do města a najednou se fasovali rafty. Poznali jsme instruktora Lukáše, který nás provezl večerní etapou překrásným a moc hezky osvětleným Krumlovem. Na všech čtyřech jezech jsme se vyřádili a ve večerních hodinách se vrátili zpět do kempu. Byl to zážitek k nezaplacení.

Pátý den byl poslední na vodě. Jeli jsme stejnou trasu jako ve večerní etapě, ale tentokrát na našich kánoích. Jelo se nalehko - bez bagáže, sluníčko pálilo a tak ani pár cvaknutí nevadilo. Počasí nám opravdu přálo a než jsme z kempu došli na hrad,  byli jsme suší. Prošli jsme krásnou zahradou, viděli otáčivé hlediště, nádvoří hradu a medvědy v místním příkopě. Poté už nás čekala cesta do našeho kempu a velké balení a příprava na cestu. Ráno jsme museli brzy vstávat.

Poslední den už zbývala jen cesta domů. Vyprávěli se zážitky a každý ujišťoval ostatní, že by jel opět znovu. Tak třeba příští rok ahóóóóój. 

Zapsal vodácký instruktor J. Vlček